Starořecký výraz „psychosomatika“ se poslední dobou bez dramatických okolností (na rozdíl třeba od homeopatie či tradičního, netoxického lékařství) vtělil do oficiální vědecké medicíny a pojišťovnického zdravotního systému. Ovšem zde jako by ustrnul a byl rád, že je rád. Kdyby se skutečně prosadil ve své hluboké filozofické podstatě, musel by silně zčeřit zahnívající vody dogmatického chemicko-technického pojetí chorob a jejich léčení.
Základní princip života, vesmíru zní velmi jednoduše: MYSL ORGANIZUJE HMOTU. Tedy i naše fyzická těla. Taková vzpurná myšlenka se ovšem nemůže hodit do materiálního náboženství medicíny založené na důkazech. A tak lékařské elity a odborné spolky psychosomatiku berou na milost jako celkem neškodnou a v některých lehčích případech i fungující medicínskou disciplínu. Vždyť je sami můžete často slyšet, jak ve svých odborných ordinacích moudře pokývají hlavou a praví: „To máte psychického původu“, „Vše je o hlavě“, „Za vašimi potížemi bude stres“, „Provětrejte si hlavu…“, atd. Ale tímto v podstatě předvádějí své maximum a zakrývají diagnostické i léčebné rozpaky. A tak, zatím, bohužel, v drtivé většině případů odesílají složitého pacienta na psychiatrii (nikoliv k psychosomatickému terapeutovi), kde se nemocnému dostane skoro vždy předpisu na psychofarmaka, která z principu NIKDY nepřispějí k uzdravení, natož pochopení nemoci.
Jakým způsobem tedy mysl organizuje hmotu našich těl? Jejich buňky, tkáně, orgány i systémy? Jedním ze základních mechanizmů je tvorba neuropeptidů v neuronech mozku. Přeloženo: Jakákoliv představa, emoce, myšlenka či pocit automaticky spouští syntézu jedinečného řetězce molekul aminokyselin. Ty se pak krevní plazmou dostanou k cílovým buňkám. A – tam „odemknou“ specifickou biochemickou reakci. Pokud se toto opakuje často a dlouho, generuje se patologický příznak a dále pak i tzv. nemoc. Cítím, že už je nejvyšší čas přejít do běžné mluvy, omlouvám se…
Naučme se žít pravdu, aby ji za nás nemuselo ukazovat naše tělo!
Asi v této chvíli bude nejlepší uvést příklad (ze života, jak se říká): Mám vzteka, nechci ale, aby se to moc vědělo, vadí mi jistá situace, to či ono, ten či onen, mám na něco pevný názor, který rozhodně kvůli těm blbcům měnit nebudu, nesouhlasím s nimi, ale zachovám klid, a i když jsem věčně nasranej, nesnížím se přece k primitivním emocím…, a tak opakovaně můj mozek produkuje speciální vztekové molekuly, které se uspořádají do perfektního klíče. Pasuje do jaterních buněk, jež mají na starost syntézu žluči. Ta se pod neustále opakovaným signálem bude nezdravě zahušťovat (jelikož i já jsem svým způsobem hustej) a za nějakou dobu bude můj žlučník plný zelenožlutého bláta, a jelikož zatvrzele neměním své postoje, budu si pomalu vyrábět žlučníkové kameny. Ty budou komplikovat průchod žluči do dvanáctníku, kde je třeba emulgovat veliké molekuly živočišných tuků, aby se pak v tenkém střevu mohli vstřebat do krve a mé tělo je tak mohlo smysluplně využít, např. k ochraně a výživě nervového systému. A tak se bude stávat, že po tučném jídle projdou složité shluky molekul lipidů až do střeva tlustého, kde budou překážet a žluknout! Jedním z produktů tohoto procesu bude i metan. To mě bude zatraceně nadýmat a často hnát na WC. Budu naprdnutý a nasraný. A tak mi moje střeva laskavě zrcadlí stav mé mysli. (Usmívám se.) Navíc se může po nevhodném jídle a posunu kamenů tlakem žluči dostavit žlučníková kolika a já se konečně vyvztekám. Tak takovými cestami může působit psycho-somatické zákony. Tělo je vždy pravdivé – na rozdíl od nás. Pokud se dobrovolně naučíme žít pravdu, nemusí ji pak za nás ukazovat tělo. TO je psychosomatika. Žádná magie. Je to jasné, jako facka. Chovat se přirozeně. Nic více na nás v této základní úrovni nechce. Nechtějte hned osvícení (chechtám se). TO přijde jedině, pokud na něj vůbec nemyslíte a jste prostě jen laskaví a hraví, jednoduší a bezprostřední.
Každá jedna myšlenka má, jak jsem řekl unikátní hmotný odraz a působení. Na povrchu buněk máme tzv. receptory. Ty jsou dle jejich druhu a funkcí rozličné a rovněž specifické. Představují zámečky pro ty mozkové klíčky. A ty pak dělají odemyky, odemyky… tak vzniká nemoc a takovým způsobem mysl organizuje hmotu. Např. v ledvinách máme receptory pro strachy, ale i např. vztahové nejistoty, atd… milióny možností i potíží, spousty diagnóz. Nemoci však neexistují. Vytváříme si pouze nepříjemné tělesné psychické stavy, jež můžou pominout, pokud toto pochopíme a ovládneme svou mysl… a toto by nám měl vysvětlit lékař či nelékař ovládající psychosomatickou vědu.
Každá myšlenka má unikátní hmotný odraz a působení.
Jsou i další jemnější způsoby, kudy naše vědomí ovlivňuje tělo. Například živlovými energiemi a nebo pránou či čchi, tedy vitální energií, proudící, či ev. stagnující v energetických drahách (meridiánech). Zde může být velkou diagnostickou i léčebnou pomocí tradiční čínská medicína, o které prezident České lékařské komory autoritativně prohlásil, že jde o šarlatánství. Ale my se nebudeme zbytečně rozčilovat, že. A nebudeme si vytvářet ty nepříjemný molekulární čipy… Povzneseme se a budeme vytvářet pozitivní vize a myšlenky, budeme se smát, i sami sobě, nebudeme vážní, budeme otevření hře života a užívat si nadhledu. Takto si budeme vyrábět léčivé molekuly. Mysl samozřejmě organizuje hmotu (těla) i tímto způsobem, tedy LÉČIVÝM!
Funguje to i směrem ven. A tak můžeme na své okolí působit toxicky, destruktivně a chaoticky. Ale také – harmonicky a lé – či – vě!! A vězte, že naší základní povinností na této Zemi je HRÁT SI! A naplnit tak princip života – věčná inovace, fantazie, hra… Pokud si to uvědomíte a přijmete to, nesmírně se vám uleví a navíc vás to povznese z urputných názorů k úsměvnému nadhledu. Loučím se s vámi a válím se smíchy.
- Napsal(a) MUDr. Tomáš Lebenhart
